Stránky

čtvrtek 19. prosince 2013

#28 Langeweilova hra - demo

Je tomu už několik měsíců, co jsem dostal kontakt na pana Jana Buriánka, přednášejícího na fakultě informačních technologí, kde vyučuje počítačovou grafiku a hry. Před několika lety se podílel na digitalizaci slavného papírového modelu Prahy - dnes známým jak Langweilův model. Přirozeně mne tento projekt zaujal, neboť jde zatím o nejbližší 3D model Prahy, který potřebuji pro realizaci svého vlastního projektu Prague Andreas. Ale abych moc neodbočoval - krom toho, že si můžete koupit DVD s digitalizovanou verzí modelu, najdete na něm i malého průvodce pro zvídavé, což téměř evokuje počítačovou hru. A z toho vycházel i záměr uveřejnit tento 3D model jako aplikaci pro mobilní zařízení, což mohlo obsahovat i více interaktivní složku, tedy plnotučnou mobilní hru, odehrávající se v tomto úžasném virtuálním prostředí. A právě na ní jsem chtěl pracovat já.



S politováním mohu oznámit, že zadavatel zakázky nakonec tento projekt stornoval, takže projekt Kdo se bojí, nesmí do Prahy nakonec neobsahuje žádné zamýšlené vychytávky. No ale nevadí, alespoň se podělím o to, co jsme prodiskutovali, protože to považuji za nadmíru zajímavý nápad.

Atraktivita Langweilova modelu je hned v několika úrovních. Za prvé - model je nebývale detailní a i jeho 3D digitalizovaná podoba je překvapivě kvalitní. Architektura a uvěřitelnost prostoru kolem nás připomíná celshading a model pořád vypadá dobře i ve first person režimu. To je obrovské plus - pár set megabajtů dat tvoří kompletní prostředí, do kterého stačí nasázet obsah hry.


Za druhé - historicky je model významný kvůli tomu, že obsahuje část města, která byla o pár let později zbořena. A co je na této události ještě zajímavější je fakt, že mu předcházelo hodně politického pletichaření a uplácení (této tradice se Praha drží dodnes). V případě, že by hra v tomto prostředí začala vznikat, mohl bych se opřít o velice zajímavé historické pozadí a z nich vygenerovat postavy, dialogy a úkoly.

Za třetí - při tvorbě příběhu hry bych se mohl opřít o konzultace s historiky a tím vymačkat z příběhu absolutní maximum. Záměrem by tedy bylo edukativní titul, ale zároveň zábavný, aby přilákal publikum. A to bylo moje zadání - udělat nějaký koncept.

Při našem prvním a posledním osobním setkání jsme vytyčili některé možné směry. Například je díky tabletům s GPS a kompasem možné udělat parádní augmented reality minihru. Aplikace by byla určena mimo jiné turistům, kteří by mohli chodit po Praze a porovnávat Prahu dříve a nyní. Herně by to šlo využít, jako řešení některých hádanek. Pokud je hráč neodhalí, v čem je zakopaný pes, může dojít fyzicky na nějaké historicky zajímavé místo a tím se hádanka sama vyřeší. Šlo by to prohloubit i tak, že by aplikace v tabletu měla předdefinované nějaké zajímavé cesty Prahou (nejen klasickou stříbrnou a zlatou) podle zájmu turisty a dle toho mu vystavět sekvenci hádanek, puzzlů a příběhu. Když pak turista opustí Prahu, může ve hře pokračovat i doma.


Od tohoto momentu jsem uvažoval ještě trochu jinak. Velice se mi líbí myšlenka staré a nové Prahy a to nejen srkz realitu, ale právě ve spolupráci s Google Maps, respektive Street View. Hráč tím pádem není odkázaný jen na GPS, ale může svobodně přecházet mezi současností a historií, přičemž logicky některé části Prahy budou přístupné jenom v jednom časovém období.

Puzzly jsem zatím uvažoval čistě edukativní, tedy opíral bych se o historické budovy, které se během staletí prakticky nezměnily nebo jen minimálně. Typická hádanka by mohla být například "kolik očí je na domě v Ostruhové ulici číslo 47?" (Schválně - napište mi do komentářů svou odpověď!) Hráč by buď věděl, o čem je řeč a intuitivně porovná oba pohledy na týž dům - anebo prostě trochu zagooglí a najde si, o jakou ulici se jedná. Pak tam jen virtuálně dojde v Langweilově modelu, přepne si pohled do současných Street View a porovná, kolik tam těch očí teda vlastně je.

Ve spolupráci s historiky by šlo do takovéto hry zasadit uvěřitelný a realistický děj, velkou výhodou by bylo, že informace jsou dohledatelné kdekoli na Wikipedii  a Googlu, takže i zahraniční hráč by s trochou trpělivosti odhalil bohatou historii a povážlivě by si rozšířil obzory. Nemluvě o tom, že funkční koncept edukativního software v této podobě by se mohl stát vzorem pro další města, která disponují podobným modelem - např. Rome Reborn, anebo Pantheon. Určitě bychom našli o další zdroje, nejen nutně 3D modely - co třeba zdigitalizovat podobu měst z fotografií - historická centra Paříže, počátky New Yorku a tak dále - vlastně tady hovořím o vytvoření určité franchisy, jako budoucí standard edukativních her či průvodců pro školy i turisty.


Jediné, co se musí dodržet, je snadnost dohledání informací přes Google, aby hráči i v budoucnosti mohli ověřit historická fakta a data. Takže puzzly by se měly týkat jen takových objektů, které budou v čase s nejvyšší pravděpodobností neměnné (ale i to by šlo řešit aktualizacemi).

Z herního hlediska bychom si mohli dovolit implementovat cestování v čase. Moje úvaha byla prostá - hlavní hrdina se propadne do roku 1840 a musí se dostat zpátky. Pro demonstraci svého nápadu jsem sepsal kratičkou demoverzi, napsanou ve vynikajícím Inklewriteru - demoverzi si můžete zahrát ve svém prohlížeči.

Ještě, než se pustíte do hraní, tak pár technických poznámek. Inklewriter je určený na psaní gamebooků, takže chvílemi poněkud kostrbatě obcházím nemožnost skriptování. Za další - nejsem odborník na Prahu roku 1840, takže mi je jasné, že například špatně volím dialekt (mělo by znít více němčiny, zřejmě). A také uznávám, že zadání hádanky je poněkud pitomé - původně jsem plánoval výše zmíněnou Ostruhovou ulici, ale nenašel jsem dostatečné historické podklady a tak jsem vzal raději Staroměstskou radnici - ale i ta je z roku 1856.

Poslední poznámka je k tabletu samotnému - hlavní postava má tablet, na kterém hráč hraje. Vytvořil jsem vizi jakéhosi časoprostorového tabletu, který je připojený na internet a má i funkční GPS v roce 1840 - avšak má omezenou kapacitu baterie a tím pádem jedním z úkolů by bylo i najít v benevolentním časovém limitu zdroj elektřiny (Alessandro Volta byl v roce 1840 už pár let po smrti, ale třeba Michael Faraday by v témže roce už byl teoreticky schopen vyrobit nabíječku - pro účely hry bychom tak dali hráči možnost setkat se s dalšími historickými osobnostmi). Z příběhového hlediska by to mohl být hráč v současnosti, který promlouvá s postavou v minulosti - a postava z minulosti jí posílá záběry z kamery svého tabletu - například.


V případě takového otočení rolí by bylo zajímavé vymyslet i druhou příběhovou linii pro hráče / postavu v současnosti, jelikož by bylo nutné zdůvodnit, proč se fakt komunikace skrz čas a prostor. I z toho by šlo hodně vytěžit.

V praxi by hra využívala ruční zadávání hodnot do políčka a byl by tam mechanismus, který by zabránil brute-force řešení - a v takový okamžik by puzzle šel vyřešit pouze návštěvou daného místa (via GPS) anebo díky investici různě poschovávaných skleněnek (ála Professor Layton na (3)DS).

Co demoverze demonstruje je propojení historického modelu a Street View - pochopitelně jen ve formě odkazu - v reálné hře by šlo o přepínátko v reálném čase, případně o prolínačku. Mělo jít o základ budoucího projektu, který by vznikl ve spolupráci s odborníky, čili neberte demoverzi jako bernou minci, jen opravdu jako demonstraci nápadu.